INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album „Aealo“ má skutečně zvláštní příchuť. Po tom všem, co nám kdy dříve jeho autoři ROTTING CHRIST naservírovali, sice v souvislosti s ním není možné mluvit o čemkoliv nečekaném nebo dokonce šokujícím, nicméně přítomnost jakési jeho příznačné nálady je zřejmá od toho nejprvnějšího okamžiku, kdy se album ve své titulní skladbě otevře. Temný prožitek v ní má své výsostní postavení, v němž je hýčkán rytmickou zarputilostí, ostře zraňující riffovou výpovědí kytar a mimoto i razantním nakročením k řeckému folklóru (zde prezentovanému mimo jiné také tradičním ženským sborem Pliades či některými lidovými nástroji). Skoro jako kdyby kapela dala na slova kolegy V-dura, který v recenzi na předcházející titul „Theogonia“ vyzdvihl právě tyto její kompoziční a aranžérské schopnosti s příkladným odkazem na skladbu „Nemecic“. Přidržíme-li se totiž právě její stavby a struktury, zjistíme, že prakticky celé „Aealo“ je vybudováno na stejných základech jako ona.
Dochází tak k dalšímu drobnému odklonu od původní tváře ROTTING CHRIST, ale při pohledu na více jak dvacetiletou kariéru kapely, která byla vždy nezdolným vlajkonošem řeckého metalu, je více než jasné, že je to odklon logický a nadto i poměrně promyšlený a účelný. Vsadit na vlastní, v rámci celého světa vlastně ojedinělou historii a tradice, to je okamžik, který odjakživa nastavuje otevřenou dlaň všemu řeckému. A kdo mezi jinými by si toho měl být vědom více, než právě bratři Tolisové. „Aealo“ (alias řecké synonymum pro katastrofu) proto působí jako jakýsi řecký manifest svého druhu, obhajující metalovým řemeslem hrdost, s jakou Řekové vždy (ehm, tedy alespoň až do nedávné přítomnosti) kráčeli dějinami. Některými kompozicemi doslova hýbou sebevědomé emoce („... Pir Threontai“ či „Demonon Vrosis“, podle všeho nejlepší skladba alba, strojovým tempem si svěřepě razící cestu vpřed fantastickou kytarovou melodií), jiné zas doslova rotují ve víru živočišné řecké přirozenosti (titulní „Aealo“ nebo „Fire, Death And Fear“) a na albu nechybí ani okamžiky, kdy kapela tak trochu zvolní, aniž by ovšem tratila cokoli zásadního ze svého poměrně originálního znění („Thou Art Lord“, která možná i díky hostujícímu Nemtheangovi z PRIMORDIAL připomene dávné PARADISE LOST). Všechno dohromady je to pak pravý řecký dark metal, jemuž vskutku sluší i zvláštně uřvaný projev Sakise Tolise za mikrofonem, a jemuž byste chtěli cokoliv jiného, jen ne přijít do cesty.
Závěrečný pamlsek na cestě k Thermopylám, kde v pokoji odpočívá zřejmě největší řecká sláva, obstarává cover verze skladby „Orders From The Death“ známé avantgardní pěvkyně řeckého původu Diamandy Galás. Ten za vydatného přispění samotné umělkyně dokonale dokresluje celou tu zpočátku poněkud nenápadnou, přesto však majestátní atmosféru, jíž Řekové, pokud chtěli dostát své pověsti a charismatu zvoleného tématu, absolutně nemohli minout. Stalo se a já mám takový pocit, že tenhle fakt výrazně promluví do většiny výročních žebříčků, jež budou bilancovat rok 2010 na metalové scéně.
„Aealo“ je jako hrdý, slavnostní pochod k uctění památky padlých v Thermopylách.
8 / 10
Sakis Tolis
- zpěv, kytara, klávesy
George Bokos
- kytara
Andreas Lagios
- baskytara
Themis Tolis
- bicí
1. Aealo
2. Eon Aenaos
3. Demonon Vrosis
4. Noctis Era
5. Dub-Saĝ-Ta-Ke
6. Fire, Death And Fear
7. Nekron Iahes ...
8. ... Pir Threontai
9. Thou Art Lord
10. Santa Muerte
11. Orders From The Dead
Kata Ton Daimona Eaytoy (2013)
Aealo (2010)
Theogonia (2007)
Sanctus Diavolos (2004)
In Domine Sathana (DVD) (2003)
Genesis (2002)
Khronos (2000)
Sleep Of The Angels (1999)
A Dead Poem (1997)
Triarchy Of The Lost Lovers (1996)
Non Serviam (1994)
Thy Mighty Contract (1993)
Datum vydání: Čtvrtek, 25. února 2010
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 50:04
Produkce: Sakis Tolis
Studio: Lunatach Studios
Bohužel, z mého pohledu místy nudné a místy okopírované z minulosti.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.